České děti byly doma nejdéle z celé Evropy. Školy byly pro některé z nic uzavřeny již téměř rok a tisíce dětí se nacházely v omezeném kontaktu se školou nebo ze vzdělávání vypadly zcela. České řízení pandemie dopadá nejpřísněji právě na ně. Děti se tak dlouhodobě nacházejí v situaci, kterou nemohou nijak ovlivnit a jež je svými častými změnami a proměnlivými omezeními pro ně velmi nepřehledná. Přičemž, podobně jako vnímání možnosti situaci ovlivnit, hraje (ne)předvídatelnost prostředí a událostí velkou roli v subjektivním pocitu (ne)bezpečí.
Celý text Anny Kubíčkové si můžete přečíst v periodiku Třídní učitel a vedení třídy (II. čtvrtletí 2021).
