clanky

domů / Archive by category "clanky"
Odborný článek o podpoře duševního zdraví žáků pomocí systému PBIS

Odborný článek o podpoře duševního zdraví žáků pomocí systému PBIS

Vědecký časopis Pedagogická orientace zveřejnil text, ve kterém detailně popisujeme, proč je systém PBIS tak přínosný a jeho základní pilíře.

Celý článek naleznete zde:

https://journals.muni.cz/pedor/article/view/18619/pdf

 

Anotace:

Studie z roku 1998 zabývající se negativními zkušenostmi v dětství od-halila nejen vysokou prevalenci v běžné populaci, nýbrž i jejich rozsáhlý a zásadní dopad na duševní a také fyzické zdraví člověka v průběhu celého života. V reakci na alarmující výsledky studie lze sledovat celosvětový trend zvyšování podpory duševního zdraví všech žáků ve školách s ohledem na specifické možnosti podpory žáků, kteří v dětství zažili či zažívají negativní zkušenosti ovlivňující jejich duševní zdraví, chování a vzdělávání. Následující text představuje základní principy trauma respektujícího přístupu ve vzdělávání a předkládá možnost jeho systémové implementace zavedením celoškolního rámce pozitivní podpory chování PBIS. Cílem textu je diskutovat vhodnost zavedení víceúrovňové podpory dětí s negativními zkušenostmi v dětství projevujícími se problémy v chování prostřednictvím celoškolní tříúrovňové pozitivní podpory chování PBIS. Příspěvek je dělen do šesti částí. Po krátkém úvodu do problematiky je pozornost věnována výskytu a dopadům negativních zkušeností v dětství na život jedince, současným možnostem podpory dětí s negativními zkušenostmi v českém školství, základním principům trauma respektujícího přístupu, systémovému zavedení trauma respektujícího přístupu prostřednictvím rámce PBIS a možnostem implementace PBIS v českých školách. Rozbor odborné literatury odkrývá společné prvky PBIS s takzvaným trauma respektujícím přístupem, jež podporuje duševní zdraví všech žáků a současně umožňuje školám vhodně podporovat také žáky, kteří prožili nebo prožívají negativní zkušenosti. Implementační rámec PBIS je tedy vhodným systémem podpory duševního zdraví dětí a mladých lidí, který je možné adaptovat na české vzdělávání a zavádět v běžných školách

 

 

 

Odborný článek: Pozitivní podpora chování (PBIS) jako nástroj pro komplexní péči o duševní zdraví žáků

Odborný článek: Pozitivní podpora chování (PBIS) jako nástroj pro komplexní péči o duševní zdraví žáků

Ve sborníku Mezinárodní konference pro inkluzi osob se speciálními vzdělávacími potřebami – ICIPSEN byl publikován článek PhDr Lenky Felcmanové, Ph.D. a Mgr. Anny Kubíčkové s názvem Pozitivní podpora chování (PBIS) jako nástroj pro komplexní péči o duševní zdraví žáků.

Článek naleznete na straně 47 ve sborníku. 

Abstrakt:
Mnoho dětí je vystaveno výrazně negativním zkušenostem, které ovlivňují jejich chování, duševní i fyzické
zdraví a budoucí život. Text příspěvku nastiňuje tyto okolnosti a nabízí řešení ve formě plošné podpory duševního
zdraví dětí a mladých lidí pomocí zavedení celoškolního trauma respektujícího přístupu. Prostřednictvím
implementačního rámce PBIS mohou školy flexibilně reagovat na potřeby a projevy žáků v rámci tří úrovní
podpory jejich chování. Výzkumné šetření ověřovalo, v jaké fázi zavedení I. úrovně rámce PBIS se nacházejí tři
pilotní školy po zahájení projektu a úvodním proškolení pedagogického sboru. Ověřený nástroj Benchmarks
of Quality využívaný k evaluaci přesnosti (tzv. fidelity) implementace PBIS poukázal na to, že I. úroveň
podpory nebyla na pilotních školách zatím plně zavedena.

Negativní dopady pandemie na duševní zdraví a vzdělávání žáků

Negativní dopady pandemie na duševní zdraví a vzdělávání žáků

Odborný článek ve sborníku z mezinárodní vědecké konference ERIS 21.

Pandemie do vnímání a prožívání většiny dětí přinesla určitou míru obav o své blízké, sebe samé i například ekonomickou či vztahovou stabilitu rodiny nebo svou vzdělávací a profesní budoucnost. Obavy a stres, který s sebou pandemie přináší mohou mít v různém kontextu různé dopady. Bohužel se ukazuje, že se situace v mnoha rodinách vlivem pandemie a restriktivních nařízení zhoršovala. Obavy z nemoci, o své pracovní uplatnění ale také sociální izolace a omezení zájmových aktivit negativně ovlivňovaly psychickou pohodu rodičů a dětí a vyvolávaly konfliktní situace v mnoha rodinách, což násobilo negativní dopady na chování, prožívání a psychickou pohodu (wellbeingu) dětí.

 

Nízká míra předvídatelnosti událostí přispívá z tomu, že stres působí negativně. Uplatňovaná opatření navíc neměly děti možnost ovlivnit a byly jen minimálně vyzívány k tomu, aby se vyjádřili k nařízením uplatňovaným na oblasti života, jež se jich přímo týkají. To jsou faktory, které přispívají k postupnému zcitlivění reakce na stres neboli zranitelnosti, kdy dítě ve stejné situaci nebo u podobného stresoru reaguje stále intenzivněji.

 

V nejzávažnější situaci se pak ocitají děti, v jejichž prostředí se nenachází dostatek pečujících dospělých osob, které by mohly dlouhodobě zajišťovat jejich potřeby a svým podpůrným vztahem klidnily rozrušení dítěte. Může se jednat o rodiče nebo pečovatele s rodinnými vazbami i bez nich. Pokud dospělí v okolí dítěte vnímají náročné chování dítěte jako odraz zcitlivělé stresové reakce dlouhodobým působením negativních vlivů nebo jako naučený způsob zajištění nenaplněných potřeb, pak se mohou lépe zamyslet nad způsoby, jak s dětmi procvičovat vhodná řešení náročných situací, způsoby seberegulace a naplňování potřeb.

Více praktických tipů naleznete v článku Mgr. Anny Kubíčkové s názvem Negativní dopady pandemie na duševní zdraví a vzdělávání žáků na straně 22. Celý sborník je ke stažení zde.

Sborník vydala Univerzita Hradec Králové. Tímto děkujeme také organizačnímu týmu konference ERIS 21 za skvělou spolupráci.

Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

První rok s PBIS

První rok s PBIS

Pozitivní zpětná vazba je mocný nástroj

Rozhovor s Annou Kubíčkovou, koordinátorkou projektu zavádějícího systém Pozitivní podpory chování dětí (PBIS) do tří českých škol o radostech i náročnosti prvního roku projektu, do kterého citelně zasáhla pandemie a dlouhodobé uzavření škol.
 

Projekt pilotního zavádění systému PBIS do českých škol má za sebou první rok. Během něj byl systém zaváděný ve třech českých školách (Velké Hamry, Chanov, Zeleneč). Na začátku loňského školního roku si nikdo z nás asi nedokázal, a asi ani nechtěl, představit jak moc do něj opět zasáhne pandemie koronaviru. Jak silně se pandemie a uzavření škol promítly do zavádění systému PBIS do uvedených škol?

Myslím, že pandemie nám při pilotním zavádění PBIS do českých škol paradoxně do jisté míry pomohla. Dodala potřebnou důležitost a pozornost chování dětí coby odrazu jejich psychické pohody a aktuální situace a zviditelnila účinnost jeho pozitivní podpory. Školy nyní mnohem více vnímají důležitost dobrých vztahů a vidí, jak jim pomáhá, když se u dětí s problémy v chování zajímají o jejich životní situaci a spokojenost ve škole. Samozřejmě to zároveň byl velmi náročný rok, jak pro děti, tak pro zaměstnance škol – od vedení škol, přes učitele, asistenty pedagoga až po školní poradenské pracovníky a další. Při zavádění systému PBIS je vždy důležité zohlednit potřeby dané školy – i když jsou tedy principy pozitivní podpory veskrze stejné, vypadá systém na každé škole trochu jinak. V tak neobvyklém školném roce jsme se proto o to víc snažili naslouchat školám a jejich potřebám a nabízeli možná řešení. V přípravném týdnu minulého roku jsme ještě stihli proškolit pedagogické sbory zapojených škol o principech první úrovně systému podpory. Poté jsme již omezili školení na minimum a nabízeli jsme školám různé druhy podpor včetně toho, že s námi mohou konzultovat cokoliv, co právě ve škole řeší. Na zaváděné postupy jsme od začátku školního roku měli ze škol výbornou odezvu. Náročnost celé situace podle mě v těchto školách ještě před jejich uzavřením zvýšila potřebu více se věnovat chování dětí a využívat k tomu co nejefektivnější nástroje. Systém a nastavená pravidla následně školám pomáhaly při online výuce ale i při návratu dětí do škol. Hodně záleželo na jednotlivých učitelích, jak dokázali doporučené postupy využít. 

Jak přes všechna pandemická opatření probíhala komunikace se školami? 

Vše probíhalo skvěle. Mrzelo nás sice, že jsme většinu času nemohli jezdit přímo do škol, vše jsme si ale vynahradili skrz emaily a online setkání. Zároveň jsme díky tomu mnohem více komunikovali se zahraničními partnery. Podařilo se nám také uspořádat dvě online setkání užších týmů všech zapojených škol.

Jaké prvky systému se školám podařilo zavést během online výuky nebo po opětovném otevření škol? 

V prvním roce práce se systémem PBIS školy zavádějí první úroveň podpory, která je základním stavebním kamenem systému. Jedná se o různé konkrétní prvky prevence problémového chování, v systému jsou popsány ve formě praktických principů a rad (více na www.pbiscr.cz). Se všemi zapojenými školami jsme si proto v srpnu nejprve nastavili hlavní celoškolní očekávání směrem k chování žáků (například: bezpečí, slušnost, zodpovědnost). Učitelé během školení vytvořili konkrétní příklady, jak takové chování vypadá ve třídě, jak na chodbě, na toaletách a dalších místech školy. Všichni učitelé pak s dětmi toto chování prakticky nacvičili přímo v místech, kterých se takové chování týká. Takže si třeba na chodbě prakticky vyzkoušeli, jak se projevuje zodpovědnost (například tím, že při konfliktu požádám dospělého o pomoc). Učitelé také žákům ukazovali, co  zodpovědné není(například řešení konfliktu typu “vyřídíme si to po škole”). Pomohli tím žákům připomenout a fixovat vhodné chování, zároveň je teď díky tomu prostředí školy pro žáky mnohem předvídatelnější, což snižuje celkovou s hladinu stresu ve škole. Stejnou strukturu jsme využili i při přechodu do online vzdělávání.Většina škol si vytvořila očekávané chování pro “online třídu” – toto chování opět procvičili a průběžně na tato očekávání odkazovali. První úroveň systému PBIS zároveň stojí na fixování vhodného chování pomocí pozitivní zpětné vazby, když se dětem daří chovat podle daných očekávání. Vhodného chování si běžně tolik nevšímáme, častěji reagujeme na to nevhodné. Přicházíme tím ale o mocný nástroj, který v managementu chování žáků můžeme využít. Když si vhodného chování pravidelně všímáme a děti za ně oceňujeme, výrazně zvýšíme pravděpodobnost, že dítě bude vhodné chování opakovat. Pochvala fixuje chování, které chceme, aby děti uplatňovaly. Dítě v tu chvíli zároveň získá naši pozornost a naučí se, že ji může snadno získat právě vhodným chováním a nemusí už na sebe tolik upozorňovat rušivými projevy. Tomu všemu pomáhá, když pozitivně formulujeme očekávané chování – tedy, když žákům více připomínáme, jak se mají chovat spíše než bychom neustále upozorňovali na zakázané chování –  i to, že se opravdu snažíme si vhodného chování žáků všímat. Během školního roku jsme s učiteli cíleně pracovali i se  zaměřením “pochval”. Mnohdy si totiž neuvědomíme, že v hodinách oceňujeme často ty, kterým se vše daří. Nejvíce upevňování a opakování přitom potřebují právě ti, kteří mají v chování více obtíží. Vyzkoušeli jsme s učiteli proto jednoduché cvičení. Několik z nich se rozhodlo, že se ve vybraných hodinách zaměří na žáky, které tak často neoceňují, a budou je chválit ve chvílích, kdy se chovají dobře (i nadále přitom samozřejmě oceňovali i ostatní žáky). Změny, které u těchto žáků učitelé popisovali, byly pro mě až dojemné. Mluvili o tom, jak se daný žák najednou rozzářil, zlepšilo mu to náladu – učitele to opravdu hodně motivovalo a nás také. Tato zkušenost nám opět potvrdila, že opravdu všichni žáci by měli mít možnost ve škole zažívat úspěch nejen v učení, ale i v chování a sociální oblasti.



Jakou další podporu jste těmto školám a žákům během uplynulého školního roku poskytli?

V průběhu školního roku jsme poskytovali i konzultace k jednotlivým žákům, skupinám žáků i konkrétním třídám. Dělo se tak v situacích, kdy bylo třeba zařadit vyšší úrovně podpory, které budou ve školách zaváděny až v dalších letech.

Jaké další výsledky má projekt za první rok svého fungování za sebou? Jakých si nejvíce ceníte?

Uplynulý školní rok byl velmi nabitý. Většina aktivit se v něm přesunula do online prostředí, i díky tomu jsme toho nakonec v projektu stihli podstatně více, než jsme očekávali. Mám radost, že se nám skrze nespočet webinářů a konferencí, na kterých jsme vystupovali, podařilo ovlivnit velké množství lidí působících ve školství. Velmi si vážím i mezinárodní spolupráce především s odborníky z USA, Nizozemska, Litvy a dalších zemí.  Zúčastnili jsme se 1. mezinárodní evropské PBS konference a mohli vystoupit i  v panelu na Mezinárodním MTSS Summitu (setkání odborníků víceúrovňových systémů podpory). Ten se měl původně konat v Pekingu, ale byl přesunutý do online podoby. Dění kolem projektu je samo o sobě často dost vzrušující, nejvíce si ale za uplynulý rok vážím každého z pracovníků všech tří škol, s nimiž spolupracujeme. I přes mnohdy velmi náročné chvíle se nevzdávali a vždy se snažili dětem zajistit co největší psychickou podporu. Na mnoho dětí přitom těžce dopadala vládní opatření, strach o sebe i blízké, strach o budoucnost rodiny, ať už materiální nebo vztahovou – a to vše se přenáší do chování dětí ve škole. Opakovaně přicházely nové a nové změny, které ovlivňovaly psychiku pedagogů i rodičů a dělaly školní rok ještě více vyčerpávajícím.

Jak bude v následujícím školním roce pokračovat podpora těchto škol a další zavádění systému PBIS?

V srpnovém přípravném týdnu a v září se ve školách ještě krátce dotkneme témat a principů první úrovně podpory, ale přibližně od října – opět dle možností a potřeb jednotlivých škol – se už budeme soustředit na zavádění druhé úrovně podpory. Budeme ji nastavovat s méně početným týmem pedagogů každé školy a intervence budou zaměřeny na děti, u kterých se opakují mírné obtíže v chování nebo na děti, u kterých je riziko, že takové chování vznikne. Snažíme se tak včas začít pracovat s dětmi, které by jinak v budoucnu potřebovaly intenzivnější a časově náročnější podporu. Nastavíme společně se školami systém, kdy budou tyto děti dostávat trochu více pozornosti, více zpětné vazby (především upevňující vhodné chování) a také budou mít více příležitostí naučit se to vhodné chování, které jim činí obtíže. Konkrétně půjde o dva typy podpory – skupinovou podporu pro přibližně 10 dětí v rozsahu 20 minut jednou až dvakrát týdně nebo časově nenáročnou podporu jednotlivých dětí, která zabere pět minut před a po vyučování a vyžaduje pouze minimální změnu přístupu k žákovi v průběhu výuky. Tyto přístupy se většinou nekombinují a měly by mít přímé  dopady na chování žáků. Tato úroveň podpory by měla být v systému poskytována zhruba 5 až 15 procentům žáků. Ve třetím roce zavádění systému nastavíme poslední, třetí úroveň podpory, která je individualizovaná, dlouhodobá a vyžaduje mezioborovou spolupráci. V ní bude poskytována podpora zhruba 1 až 5 procentům dětí, které mají většinou komplexní potřeby v oblasti chování a duševního zdraví.

Čím může být systém PBIS přínosný pedagogům a vedení škol na začátku školního roku, kdy se žáci opět vrátí do škol? Na co se ve školách, které se systémem pracují, budete chtít nejvíce zaměřit?

V týmu říkáme, že se děti vrací do staro-nového prostředí. Jako dospělým nám dva měsíce nepřijdou jako dlouhá doba, pro děti na prvním stupni ale trvají prázdniny skoro nepředstavitelně dlouho a i děti na druhém stupni je vnímají jako poměrně dlouhé období.  Za dva měsíce toho mnohdy prožijí tolik, že se při návratu do školy nestačíme divit. Nemusí bohužel prožít jen příjemné chvíle. Z řady výzkumů i zkušeností odborných organizací víme, že pandemie měla destruktivní vliv nejen na některé rodinné vztahy, ale i na ekonomickou stabilitu nebo psychickou pohodu členů domácnosti. Pokud dítě trávilo čas mimo školu v méně “pohodovém” prostředí nebo zažívalo nějaké trápení, vrátí se do školy úplně jiné a bude potřebovat čas a péči, aby své zážitky zpracovalo. Nástup do školy je zároveň velká změna i pro děti s krásnými zážitky a i tento stres může přinášet nechtěné reakce v chování. Proto doporučujeme učitelům v září prakticky a zábavně zopakovat celoškolní očekávání a vyzkoušet si jejich dodržování na různých místech školy. Zároveň se snažíme zdůraznit, proč je důležité opečovat naše vztahy s žáky i mezi nimi navzájem. K tomu pomáhá trauma respektující přístup, který jasně deklaruje, že každé chování má nějakou příčinu, nějakou skrytou potřebu nebo frustraci – měli bychom tedy budovat a udržovat dobré vztahy s každým žákem i když nemusíme souhlasit s jejich chováním. Nesoudíme žáka, ale jeho chování; přeci jen je to reakce na něco. S dobrými vztahy se vždy zlepšuje chování, ale také psychická pohoda žáků (a pedagogů). Velmi pomůže i nácvik regulačních technik, využití relaxačních pomůcek a nácvik rozpoznávání vlastních emocí. To je věc, která by se měla s dětmi podle věku opakovat a spadá do socio-emočního učení. Pokud děti naučíme regulovat nastupující emoce, pomůže jim to rychleji a lépe se zklidnit a nám vyhnout se eskalaci situace (více viz)

Proměnila pandemie a s ní spojená opatření (např. rozsáhlé využití online výuky) některé postupy a kroky, které jsou součástí tohoto systému? Jste v kontaktu s autory systému a zahraničními kolegy – promítla se pandemie a online výuka do využívání systému a jeho pravidel v zahraničí?

Pandemie spíše doplnila a někde částečně upravila postupy, které PBIS uplatňuje, samotná koncepce i její principy jsou dlouhodobě stejné. Musím však říci, že jsem byla ohromena s jakou rychlostí a profesionalitou reagoval západní svět včetně PBIS komunity na pandemii. PBIS vzniklo ve Spojených státech již v 80. letech minulého století a od té doby se šíří po světě. Ve Spojených státech je systém PBIS nebo jeho prvky běžnou součástí většiny škol Některé státy mají dokonce uzákoněnou víceúrovňovou podporu chování ve vzdělávání. Již po prvním týdnu lock-downu se začaly objevovat tipy, jak převést příklady očekávaného chování do online prostředí a dokonce jak pokračovat v započatých intervencích druhé a třetí úrovně podpory  online. Velmi brzy jsme zaznamenali i doporučení, jak usnadnit dětem přechod zpět do prezenční výuky. To bylo v době, kdy se české školy teprve vzpamatovávaly z nástupu online výuky. Tehdy jsme byli ve velmi intenzivní komunikaci s předními odborníky z USA (Steve Goodman a Heather George), kteří nám popisovali tamní přístup. Heather má bohaté zkušenosti ze škol, kterým pomáhala zvládnout návrat do výuky po hurikánech a dalších přírodních katastrofách. Koronavirová pandemie přinášela v lecčems podobné pocity – reakce na ohrožení blízkých i opakované velké změny. Heather tedy doporučovala školám i nám hodně se zaměřit na činnosti, které mohou být pro děti i učitele terapeutické – tvořivé výtvarné práce (s modelínou, pískem, hlínou), hudba, tanec, dramatizace, čtení a psaní příběhů. 

Dařilo se během pandemie předat tyto zkušenosti ze zahraničí české státní správě pro její rozhodování o plošných opatřeních? 

Moc ne, i přes hlasy odborníků naše ministerstvo školství během pandemie kladlo větší důraz na pokračování výuky hlavních předmětů na úkor zmíněných terapeutických aktivit. To přitom naopak ještě prodlužovalo  dobu, kdy byly děti ve stavu stresové aktivace a nebyly neurologicky schopné se efektivně učit novým věcem. Sledovat přístup České republiky ke vzdělávání v mezinárodním kontextu je mnohdy velmi zajímavé. Často intenzivně diskutujeme se spolupracovníky napříč Evropou. Opakovaně jsme tak zjišťovali, že v Česku jsou v porovnání se zahraničím duševní zdraví a práva dětí při nastavování protipandemických opatření často opomíjena. Vládní nařízení na děti dopadala nejvíce, mnohdy až destrukčně. Dodnes tu prakticky neexistuje dlouhodobá strategie “rehabilitace” vzdělávání po pandemii, která by dostatečně reflektovala vzniklou situaci. V nadcházejícím školním roce tak hrozí velký propad ve vzdělávání určitých skupin dětí  – jde především o děti se speciálními vzdělávacími potřebami, děti samoživitelů nebo z rodin zažívajících vztahovou či ekonomickou nestabilitu, děti s traumatickými zážitky nebo nemocí či úmrtím v rodině. Pokud přitom těmto dětem nyní neposkytneme odpovídající vzdělávací, psychickou i sociální pomoc, vynaložíme v jejich dospělosti mnohem větší finanční prostředky na jejich zdravotní, pracovní či ekonomickou podporu a zároveň u nich budeme čelit projevům nezpracovaných negativních zážitků v podobě zvýšené agrese, kriminality, závislostí a dalších patologických jevů.

Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a hájení zájmů znevýhodněných skupin. Cílem programu je dále inspirace k aktivnímu občanství a posílení kapacit neziskových organizací. Program Active Citizens Fund vstoupil do České republiky v září roku 2019 s cílem podpořit neziskové organizace nehledě na jejich velikost a zkušenosti. V České republice jej spravuje konsorcium, které tvoří Nadace OSF, Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a Skautský institut. Program je realizován v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021. Prostřednictvím Fondů EHP a Norska přispívají státy Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru (EHP) a k posilování spolupráce s 15 evropskými státy. Důležitým posláním programu je také spolupráce mezi Českou republikou a dárcovskými státy. Jde o spolupráci mezi českými neziskovými organizacemi a organizacemi z Islandu, Lichtenštejnska a Norska.

Jak poznat dítě v nouzi při online výuce

Jak poznat dítě v nouzi při online výuce

České děti byly doma nejdéle z celé Evropy. Školy byly pro některé z nic uzavřeny již téměř rok a tisíce dětí se nacházely v omezeném kontaktu se školou nebo ze vzdělávání vypadly zcela. České řízení pandemie dopadá nejpřísněji právě na ně. Děti se tak dlouhodobě nacházejí v situaci, kterou nemohou nijak ovlivnit a jež je svými častými změnami a proměnlivými omezeními pro ně velmi nepřehledná. Přičemž, podobně jako vnímání možnosti situaci ovlivnit, hraje (ne)předvídatelnost prostředí a událostí velkou roli v subjektivním pocitu (ne)bezpečí.

Celý text Anny Kubíčkové si můžete přečíst v periodiku Třídní učitel a vedení třídy (II. čtvrtletí 2021).