Dokumenty – vše

domů / Dokumenty – vše

Adventní kalendář pro pohodu a inspiraci

Adventní kalendář pro pohodu a inspiraci

Stáhněte si nebo vytiskněte Vánoční Inspiraci ČOSIV. Na každý den jsme pro vás připravili malou vánoční výzvu, která se dá zvládnout s dětmi i o samotě. Každý den má v sobě navíc link na zajímavé materiály pro rodiče, učitele nebo kohokoliv se zvídavou myslí. 

Můžete si také vytvořit svůj vlastní adventní kalendář. Zapište si s dětmi doma, ve škole či sami pro sebe, čím se tento měsíc potěšíte. 

V tomto roce velmi děkujeme za podporu Nadaci České spořitelny, Active citizens fund, Výboru dobré vůle, Skautskému institutu, Nadaci OSF a Domu zahraniční spolupráce.

Desatero nejen pro rodiče dětí se speciálními vzdělávacími potřebami

Desatero nejen pro rodiče dětí se speciálními vzdělávacími potřebami

Desatero je v grafické podobě ke zhlédnutí a stažení zde.

S omezením provozu škol a aktuálními mimořádnými opatřeními se rodiče opět mohou dostávat do různě obtížných situací souvisejících s výchovou a vzděláváním svých dětí, ale také do obtíží osobního, profesního, zdravotního či duševního charakteru.

Situace rodičů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) je pak specifická především ve zvýšené nutnosti podpory ze strany rodiny nejen při vzdělávání distančním způsobem a ošetření speciálních vzdělávacích potřeb, ale často také v řadě dalších běžných aktivit, které jejich vrstevníci zvládají bez podpory. Nikdy v tom ale nejsme sami a je řada míst, kam se můžeme obrátit o pomoc a podporu.

1. Komunikujte se školou

Požádejte o radu nebo se školou komunikujte, pokud jsou požadavky ze školy příliš zatěžující nebo pokud výuka distančním způsobem nefunguje. Můžete se obracet přímo na pedagogy Vašeho dítěte, na pracovní-ky školního poradenského pracoviště či na vedení školy. Rodiče dětí se speciálními vzdělávacími potřebami také na pracovníky školského poradenského zařízení (PPP či SPC), které jejich dítě navštěvuje. Poohlédnout se můžete také po doučování, které prezenčně i online nabízejí studenti pedagogických fakult a škol a nově i některé organizace poskytující zájmové vzdělávání.

2. Požádejte o podporu vzdělávání vašeho dítěte se SVP

Právní nárok dětí na poskytování přiznaných podpůrných opatření trvá i při vzdělávání distančním způsobem. Nečekejte, že škola podporu iniciuje sama, požádejte o ni proaktivně. Při jednání se školou se můžete odkázat na metodické doporučení MŠMT k výuce distančním způsobem, které téma podpory vzdělávání dětí s SVP také upravuje. Děti mají nárok na podporu asistentem pedagoga, využití služeb školního poradenského pracoviště, a to jak formou konzultací, tak formou pokračování péče speciálních pedagogů a školních psychologů, na přiznané pedagogické intervence, na zajištění informační i materiální podpory při vzdělávání, na zapůjčení školních kompenzačních a speciálních pomůcek a učebnic a dalších materiálů, které pomohou dětem při studiu z domova. Domluvte se s učitelem Vašeho dítěte na pravidelné formě komunikace a podpory, která bude vyhovovat Vám oběma i Vašemu dítěti. Nejste odborníci. Nestyďte se požádat profesionály o radu či pomoc. S pomocí pedagoga nastavte vzdělávací cíle a očekávané výstupy. Jejich plnění se školou komunikujte a pružně upravujte na míru Vašemu dítěti.

3. Stanovte si pravidelný režim, plán a organizaci vzdělávacích aktivit

Pravidelný režim pomůže Vám i Vašemu dítěti se v nastalé situaci lépe orientovat a plnit stanovený plán, vzdělávací cíle a výstupy. Zařaďte výuku každý všední den ve stanovený čas. Dítě bude vědět, že má stejně jako ve škole čas na práci a následně pak čas na odpočinek, zábavu a hru. Stanovte si plán výuky například na každý týden a ten pak v týdenním horizontu postupně plňte. Plňte se svým dítětem nastavený výukový plán, ale nepřetěžujte ho. Mějte očekávání odpovídající individuálnímu vzdělávacímu potenciálu dítěte. Dopřejte dítěti dostatek volného času, sociální kontakty s přáteli a volný víkend.

4. Reagujte na potřeby vašeho dítěte a nastavte bezpečné prostředí

Pro Vaše dítě je současná situace náročná. Pomozte mu zvládat stres. Mluvte s ním o aktuální situaci, naslouchejte, věnujte mu čas a pozornost a maximálně ho podporujte. Dbejte o dobré vztahy a klima. Domácí výuka Vám umožňuje pružně reagovat na celkové i aktuální potřeby dítěte. Vycházejte ze zájmu dítěte a jeho schopnosti se soustředit. Výuku prokládejte odpočinkem, relaxací a pohybem. Využít můžete také relaxační a manipulační pomůcky. Je-li dítě pod tlakem nebo ve stresu, nemůže se učit. Využívejte k učení hry a praktické domácí činnosti.

5. Využívejte technologie a dostupné online zdroje

Pomohou Vám také technologie a dostupné online zdroje. Na internetu je k dispozici řada rozcestníků (např. Na dálku) a webových stránek, kde lze sledovat výuková videa (např. ČT edu) využívat aplikace, stahovat vzdělávací materiály i pracovní listy. Někteří vydavatelé nabízejí aplikace, učebnice a pracovní listy ke stažení zdarma. Česká televize vysílá každý všední den od 9:00 na ČT 2 vzdělávací program UčíTelka.

6. Udržujte kvalitní sociální vztahy

Sociální vztahy se dají udržovat i na dálku prostřednictvím vzdálené komunikace. Komunikujte s rodinou a přáteli. Většina z nás je již z nouzových opatření unavená a k lepší náladě i inspiraci často pomůže sdílení, rozhovor, a tipy od Vašich blízkých. Co nejpestřejší sociální kontakty dopřejte i Vašemu dítěti, které je potřebuje stejně jako Vy a současné možnosti komunikace na dálku jsou i pro děti velmi pestré.

7. Poraďte se s ostatními rodiči

V obdobné situaci jako Vy se nyní nachází většina rodičů. Obraťte se na ně a poraďte se s nimi. Využijte svých osobních kontaktů nebo se obraťte na specializované spolky, rodičovské či pacientské organizace sdružující děti a rodiny s různými speciálními potřebami či specializované sociální služby. Na sociálních sítích také dobře fungují různé tematicky zaměřené diskuzní skupiny.

8. Poraďte se s odborníky

Ohledně speciálních vzdělávacích potřeb Vašeho dítěte Vám poradí Vaše školní poradenské pracoviště či školské poradenská zařízení nebo organizace, které se na podporu dětí se SVP a jejich rodin zaměřují. Pro děti s různými zdravotními hendikepy dobře fungují pacientské a rodičovské organizace, pro děti znevýhodněné životními podmínkami řada sociálních služeb, na vzdělávání žáků s potřebou jazykové podpory se specializuje společnost META, na podporu žáků mimořádně intelektově nadaných například Qiido či Mensa. S Vašimi dotazy se můžete obracet také na poradnu České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání prostřednictvím mailu info@cosiv.cz.

9. Nebojte se požádat o psychologickou pomoc a sociální služby

Bezplatnou psychologická pomoc pro všechny rodiče řešící obtížné situace v důsledku koronakrize nabízí Národní pedagogický institut ČR na svém novém portálu na podporu společného vzdělávání Zapojme všechny. Prostřednictvím online formuláře popište svůj problém a do 24 hodin se s Vámi spojí terapeuti s dlouhodobou praxí. Pro konzultaci svých problémů můžete využít také osvěd-čené nonstop linky důvěry např. LINKU PRVNÍ PSYCHICKÉ POMOCI (116 123)LINKU PRO RODINUA ŠKOLU (116 000) či LINKA BÍLÉHO KRUHU BEZPEČÍ (116 006). Je-li pro Vás samotná nonstop péče o dítě příliš zatěžující, využijte dostupných sociálních služeb (osobní asistence, respitní péče, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi apod.) případně výše uvedené psychologické poradenství. Kontakty na služby ve Vašem okolí najdete například v online katalogu projektu MPSV právo na dětství. Požádat o pomoc můžete také dobrovolníky (skauty, studenty, apod.).

10. Vyřiďte si ošetřovné

Rodiče dětí do deseti let věku a rodiče dětí se zdravotním znevýhodněním pobírajících příspěvek na péči bez věkového omezení mají po celou dobu uzavření škol, pokud z důvodu péče o dítě nepracují, nárok na ošetřovné ve výši 70 % vyměřovacího základu. Toto právo se vztahuje na zaměstnance i dohodáře (DPP, DPČ). Na ošetřovné budou mít nárok i osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Na začátku listopadu bude zveřejněna výzva, na základě které bude možné požádat o tuto dotaci zpětně.

Distanční vzdělávání a duševní zdraví dětí – infografiky

Distanční vzdělávání a duševní zdraví dětí – infografiky

Současná situace klade vysoké nároky na všechny zúčastněné – děti, rodiče i učitele. Všichni se v této době učíme, jak zvládnout vzdělávání dětí v mimoškolním prostředí. Ne vždy se daří najít rovnováhu mezi požadavky kladenými ze strany škol a časovými a psychickými kapacitami rodičů a dětí. Proto přinášíme sérii inspirativních infografik.

Distanční vzdělávání u žáků se sociálním znevýhodněním

Distanční vzdělávání u žáků se sociálním znevýhodněním

Distanční vzdělávání u žáků se sociálním znevýhodněním (PDF)

Žáci se sociálním znevýhodněním jsou ohroženi školním neúspěchem i za běžných podmínek a v době distančního vzdělávání se jejich situace ještě významně zhoršuje. Oproti běžné výuce je distanční vzdělávání hodně založené na podpoře rodičů, ta ale sociálně znevýhodněným žákům často chybí, proto je u nich více než jinde nutná aktivní role školy. Základem distanční výuky je kontakt s učitelem v online prostředí, žákům se sociálním znevýhodněním ale chybí pro tuto formu práce potřebné vybavení, připojení na internet, klidné domácí prostředí – i s tím je potřeba počítat. Důležitou roli pak sehrává i zvýšená míra stresu, která může v době domácí karantény vznikat u žáků žijících na ubytovnách nebo v sociálně vyloučených lokalitách, škola by tak měla sehrávat významnou roli i v podpoře celkové psychosociální kondice žáků.

Následující doporučení vycházejí primárně z výzkumné sondy ¹, která byla realizována na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a zmapovala zkušenosti s distančním vzděláváním sociálně znevýhodněných žáků u šesti základních škol. V kombinaci s některými dalšími postřehy z praxe se pro zajištění distanční výuky u sociálně znevýhodněných žáků dosud ukázala jako žádoucí tato opatření:

1. Zajistit žákům technické vybavení pro online výuku

Při zajištění potřebného vybavení a internetového připojení školy často spolupracují s neziskovými organizacemi, s místní samosprávou nebo i s podnikatelskými subjekty.

2. Při online výuce respektovat soukromí žáka

Řada žáků se sociálním znevýhodněním nemá doma pro výuku vhodné podmínky, je tak třeba respektovat, že preferují práci s vypnutými kamerami nebo že se někdy nemohou výuky zúčastnit.

3. Učit učitele, žáky i rodiče jak participovat na online výuce

Nejen v čase uzavření škol, ale už i v době probíhající prezenční výuky je potřeba podporovat učitele, žáky i rodiče žáků v jejich schopnosti používat online výukové technologie.

4. Zvážit dočasnou úpravu kurikula

Ve výuce je vhodné se zaměřit na ta témata, která mají využití v každodenním životě. Podpořit motivaci žáků zařazením projektových aktivit, výtvarných a hudebních činností, her.

5. Do online podoby převést i doučování žáků

Na organizaci online doučování mohou spolupracovat učitelé, asistenti, vychovatelé ze školní družiny, ale i třeba studenti pedagogických oborů nebo další dobrovolníci.

6. Zprostředkovat výukové materiály v tištěné podobě

Tištěné výukové materiály lze rozdávat žákům a rodičům ve škole (z okna, pomocí boxů ve vrátnici) nebo i v místě bydliště – rozvoz mohou zajistit například asistenti pedagoga.

7. Zajistit podporu „jeden na jednoho“

Pokud nelze výuku žáka realizovat distančně, je žádoucí vytvořit podmínky pro individuální osobní práci učitele/asistenta s žákem – ve škole, u žáka doma, venku, nebo v jiném vhodném prostředí.

8. Zachovat školní obědy

Je-li to organizačně možné, zachovat školní obědy pro žáky, kteří je běžně mají dostupné zdarma, nebo odpovídající zajistit alternativu (např. odběr obědů od poskytovatelů sociálních služeb).

9. Zabezpečit psychologickou podporu žáků

Zajistit kontakt žáků se školními psychology a výchovnými poradci, ideálně jak online, tak i osobně. Psychickou podporu žáků promítnout do online třídnických hodin.

10. Spolupracovat s neziskovkami a sociální službami

Využít podporu nestátních neziskových organizací a sociálních služeb při shánění vybavení pro žáky, při zajištění kontaktu s rodinami žáků, při doučování žáků.

11. Spolupracovat s místní samosprávou

Požádat obecní a městské úřady o pomoc se sociální prací v rodinách žáků, se zajištěním internetového připojení, se zpřístupněním možnosti tisku v kanceláři úřadu.

¹Zdroj: NĚMEC, Z. WALTEROVÁ, I.; KRUKOVÁ, L.: Distanční vzdělávání u žáků se sociálním znevýhodněním. Rukopis článku, aktuálně v recenzním řízení časopisu Speciální pedagogika.

Dítě v ohrožení

Dítě v ohrožení

Dítě v ohrožení (PDF)

Jak poznat dítě v ohrožení při online výuce a jakou pomoc můžeme nabídnout?

Krátký informační souhrn reaguje na zhoršení životní situace mnoha rodin, vzrůstající psychické obtíže dětí i negativní zkušenosti, kterých mohou v současnosti zažívat více. V době, kdy jsou často děti izolovány pouze v rodině by měly školy sledovat projevy dětí a při odhalení výrazné psychické nepohody, zhoršování vzdělávacích výsledků nebo ohrožení dítěte na zdraví jednat a nabídnout dítěti i rodině adekvátní pomoc, případně podniknout další kroky k podpoře a ochraně dítěte.

 

• Je dítě při online výuce často smutné?
• Nemáte přehled o situaci dítěte a již dlouho jste jej neviděli nebo neslyšeli?
• Víte, že má rodina obtíže, ale nejste si jistí, jakou můžete nabídnout pomoc?

Zvažte tipy na individuální nebo skupinovou podporu dětí i rodin ve spolupráci s kolegy nebo zprostředkujte kontakt se sociálními službami a neziskovými organizacemi v okolí. Využijte také možnosti online propojení s neziskovými organizacemi, které běžně nepůsobí v dojezdové vzdálenosti.
Děkujeme našim partnerům Active citizens  fund, Výbor dobré vůle a Skautský institut za podporu při řešení aktuálních situací současně i při dlouhodobé podpoře ohrožených dětí.
Pojďte do toho s námi, pomáhejme ohroženým dětem #sOdvahou

Infografika: Umění zklidnění

Infografika: Umění zklidnění

Infografika: Umění zklidnění (PDF)

Inforgrafika: Způsoby regulace (PDF)

Každý z nás se jistě dostal do situace, kdy jsme se díky působení vnějších nebo
vnitřních faktorů dostali do stavu stresové aktivace. Někdy se projeví bušením srdce,
zvýšením hlasu, rozšířením očí (například když vidíme dítě v nebezpečné situaci), jindy
se úlekem zastavíme a máme pocit, že nám odtekla všechna krev z hlavy i končetin
někam do neznáma (například když vstoupíme do vozovky a těsně nás mine auto).

Umíte si představit, že byste v té chvíli měli řešit matematickou rovnici nebo
identifikovat větné členy? To by ani fyziologicky nebylo možné.

Náš mozek ve stresu zapne „alarm“ na do té doby, než se alarm vypne se
můžeme soustředit jedině na strategie k přežití – ÚTOK/ÚTĚK/STRNUTÍ.

Stres a schopnost učení

Nám dospělým i dětem se však často stává, že stres není tak velký, aby ihned přepnul
mozek do boje o přežití, ale dlouhodobě nás udržuje v napětí a nějaký „alarm“ v pozadí nám ruší soustředění a psychickou pohodu. A samozřejmě se občas může stres
zvýšit do takové míry, že „práskneme do stolu“ nebo „se na všechno vykašleme“.

Je to přirozená reakce u dospělých i u dětí. Každá reakce s sebou nese přiměřené
důsledky. K naučení jiného chování je však nejefektivnější se cíleně učit novým
strategiím a zajišťovat pozitivní zpětnou vazbu, když se nové chování daří uplatnit
více na: Připravili jsme pro učitele článek o Pozitivní podpoře chování PBIS | PBIS ČR (pbiscr.cz)

V každém případě nemá smysl snažit se (na)učit něco nového, když nám v hlavě sílí
alarm volající „už dost“ – velmi těžko si cokoliv nového představíme, nemůžeme
naplno využívat kognitivní funkce, a navíc si zapamatujeme jen velmi málo (když
by Vás těsně minulo auto, vzpomněli byste si, na co jste mysleli? Když byste viděli dítě
v ohrožení, vnímali byste, kolik z rádia hlásí hospitalizovaných?).

 

TŘI ZPŮSOBY REGULACE

Když však jednáme s dítětem nebo dospělým, který se zrovna nachází ve vyšší stresové
aktivaci, je důležité vědět, jak mu pomoci. Především ne v každé situaci můžeme
zvolit stejný způsob zklidnění neboli regulace.

1. Regulace rozumem

Pokud jednáme s člověkem, který na nás působí klidně, ale jedná způsobem, který
je potřeba korigovat, pak můžeme využít běžnou řeč a sdělit vše, co potřebujeme.

V takovém případě působíme na vývojově nejmladší neokortex a využíváme
takzvanou REGULACI ROZUMEM.

Pokyny a požadavky zdůvodňujeme. Snažíme se argumentovat tak, aby sdělení bylo
jedinci (především u dětí) blízké a skutečně rozuměli tomu, proč danou věc mají nebo
nemají dělat – v čem to bude prospěšné jim nebo druhým lidem.

Ale u dětí (nebo osob, které se v životě často setkávali s těžkými situacemi) se velmi
brzy setkáme s tím, že řeč jakoby přestanou vnímat. Regulace rozumem je pro jedince
nejnáročnějším způsobem zklidnění a ve stresu se „zablokuje“ jako první.

2. Regulace vztahem

Pokud jednáme s osobou poněkud nejistou, projevující se mírným odporem
a vykazující mírné známky stresu (stav znepokojení), pak máme jedinečnou možnost
využít regulaci vztahem (při další eskalaci bychom museli zvolit senzomotorickou
regulaci).

Při tomto způsobu se pro zklidnění působí na limbický systém, tedy centrum emocí,
chování, dlouhodobé paměti atd.

Snažíme se tedy působit pozitivně (přiměřeně situaci), signalizovat náš pečující
vztah k osobě, kterou se snažíme zklidnit, nabízet pomocnou ruku a dávat najevo,
že společně situaci zvládneme.

Obtíž je v tom, že daná osoba již prakticky nevnímá obsah řeči. Není tolik podstatné,
co říkáme, ale jak to říkáme. Nejvíce nám tedy pomůže příjemný (pozitivní nebo
neutrální) výraz ve tváři, omezení gestikulace v prostoru, zklidnění hlasového projevu
(ztišit, zpomalit tempo), zkrácení vět na nejdůležitější sdělení a pozitivní formulace,
fyzické snížení svého postoje na úroveň očí u dítěte nebo sedícího (při uhýbání
neudržujme na sílu oční kontakt) a především omezení signalizace negativních
emocí (nakrčené čelo, bouchání do stolu, zvýšený hlas, nepřiměřená fyzická blízkost…)

Člověk, který je sám klidný, a se kterým se cítíme v bezpečí, nás dokáže zklidnit.

Pokračováním ve slovním usměrňování namísto zklidnění pomocí regulace vztahem
u dítěte dosáhneme pravého opaku – zvýšení aktivace jeho systému reakce na stres
a eskalaci stavu, který již mohou provázet prvky agrese nebo útěk.

3. Regulace pohybem a smysly

V závažnějších situacích nebo pokud se nepodaří dotyčného zklidnit (např. při
neúmyslné eskalaci stavu) se následkem automatické reakce na stres snižuje aktivita
limbického systému a regulace vztahem ke zklidnění nestačí. V tu chvíli se blížíme
„boji o přežití“.

U dané osoby můžeme pozorovat reakce jako vzdor a odmítání spolupráce, snahu
o únik ze situace, slibování nesplnitelného, odpojení od reality nebo apatii. Může se
přidat i agrese, sebepoškozování či ničení majetku. Nervová soustava vysílá signály
ohrožení a osoba se necítí v bezpečí, nemá dostatečný pojem o čase, projevuje se
reaktivně a nemá přístup k vyšším kognitivním schopnostem (abstraktní, konkrétní
myšlení apod).

Senzomotorická regulace je regulace pohybem a stimulací smyslových receptorů
kůže či jazyka, čímž působí na vývojově nejstarší struktury mozku. Stav zvýšené
aktivace mohou vyvolávat nejen podněty z vnějšku, ale i zevnitř těla, například
nízká hladina cukru v krvi, nedostatek kyslíku v místnosti, přehřátí, pocit zimy.

Přechod z klidu do stavu strachu nebo zděšení může být postupný i rychlý v závislosti
na situaci i jedinci samotném. Především u osob a dětí v náročných situacích nebo
s předchozími negativními zkušenostmi se často setkáme s rychlejší a intenzivnější
stresovou aktivací.

Ke zklidnění se často podvědomě pokoušíme využít pohybů svého těla a smyslů.

Infografiky: Seberegulace pro děti

Infografiky: Seberegulace pro děti

V souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině začal ČOSIV připravovat materiály a další aktivity, které mohou pomoci dětem, rodičům a učitelům zvládnout krizovou situaci.

Dalším ze vzniklých materiálů jsou infografiky na téma Seberegulace pro děti.

Tyto infografiky s tipy na seberegulaci jsme rozčlenily na 3 věkové kategorie:

  • 5-11 let;
  • 5-18 let;
  • 9-18 let.

Zároveň materiály přinášíme jak v češtině, tak v ukrajinštině.

Infografiky v češtině:

 

 

 

 

 

 

 

 

Infografiky v ukrajinštině:

Jak podporovat ohrožené děti v době plošného uzavření škol

Jak podporovat ohrožené děti v době plošného uzavření škol

Jak podporovat ohrožené děti v době plošného uzavření škol (PDF)

Od 1. března 2021 byly z nařízení vlády zavřeny všechny školy, a to i ty mateřské, speciální a praktické.
Školy bez výjimky přešly do distančního režimu. Jenže některé děti a někdy ani jejich rodiny nemají
k této formě vzdělávání kompetence a často ani podmínky. Některé rodiny se rozpadají a/nebo řeší
jiné zátěžové situace. Ale vzdělávání je veřejnou službou a právním nárokem, a tak především dnes
nemůže fungovat bez odborné podpory a nesmí být „hozeno“ na děti samotné a na jejich rodiny

Proto všem školám velmi doporučujeme a prosíme je o následující:

• Identifikujte děti, pro které je distanční vzdělávání rizikovým faktorem
Jak je poznáte? Jsou to děti, které nejsou se školou v kontaktu, neúčastní se online výuky, horší se
jejich chování a/nebo vzdělávací výsledky, nespolupracují se školou, jsou ohrožené rodinným prostředím či vykazují známky psychických obtíží nebo mají náročnější speciální vzdělávací potřeby, kvůli kterým se nemohou do distančního vzdělávání plnohodnotně zapojit.1

• Poskytujte pravidelné individuální konzultace prezenčně všem ohroženým a znevýhodněným dětem
I nadále je povolena osobní přítomnost při individuálních konzultacích u dětí na ZŠ a žáků a studentů SŠ a VOŠ.2 Individuální konzultace jsou potřebné nejen v případě dětí se speciálními vzdělávacími potřebami s přiznanými podpůrnými opatřeními, ale také u dětí, pro které je distanční
vzdělávání ohrožující.3

• Poskytujte přiznaná podpůrná opatření
Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP) mají nárok na poskytování
podpůrných opatření školou a školským poradenským zařízením i při distančním způsobu vzdělávání, proto jim je nabídněte.4

• Zajišťujte individuální podporu online i prezenčně
Asistenti pedagoga, případně další pedagogičtí pracovníci, mohou po dohodě s dítětem a rodiči
individuálně ve škole nebo distančně podporovat děti, které jsou ohrožené školním neúspěchem
nebo duševními obtížemi (např. děti s těžšími zdravotními hendikepy, chronickým onemocněním,
oslabenou imunitou, duševním onemocněním).

• Zajistěte dostupnost školních poradenských pracovníků všem dětem i rodičům
Poradenští pracovníci by měli být v kontaktu s potřebnými žáky. Školy by měly o službách poradenských pracovníků aktivně informovat rodiče a kontakty zveřejňovat a připomínat.

• Informujte děti i rodiče o krizových a psychologických službách
Sdílejte s rodiči a dětmi informace o dostupných krizových a psychologických službách, např. o možnosti využití nejrůznějších linek (např. Linka bezpečí5, Linka pro rodinu a školu6,  psychologická pomoc pedagogům a rodičům Zapojme všechny7,web Opatruj.se a dalších podpůrných služeb).

• Do podpory ohrožených dětí zapojte vlastní, odborné a veškeré další možné kapacity
Aktivujte nejen interní kapacity (pracovníky ŠPP, učitele, asistenty pedagoga, vychovatele), ale
také lokální přirozené partnery a dobrovolníky (nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, knihovny,
doučování ze strany studentů pedagogických fakult).

• Informujte rodiče o možnosti využít odborného poradenství školských poradenských zařízení (ŠPZ)
Zejména v otázkách vzdělávání dětí se SVP, dětí ohrožených školním neúspěchem a dětí s duševním onemocněním jsou zásadním konzultačním partnerem pro školy i rodiče odborníci ze ŠPZ, jako jsou pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC).

• Umožněte zapůjčení kompenzačních pomůcek a speciálních učebnic do rodin
Pomozte rodičům se zapůjčením kompenzačních pomůcek, speciálních učebnic a speciálních
učebních pomůcek. Usnadníte tak dětem distanční vzdělávání.

_______________________________________________________________

1 Apel ČOSIV a partnerských organizací na Vládu ČR Děti jako vládní priorita:
https://cosiv.cz/cs/2021/02/09/apel-na-vladu-cr-deti-jako-vladni-priorita/
2 Informace MŠMT k provozu škol a školských zařízení ze 27. února 2021:
https://www.msmt.cz/skoly-rezim-od-brezna
3 Jak při distanční výuce poznat dítě v nouzi a podpořit ho:
https://cosiv.cz/wp-content/uploads/2021/02/C%CC%8COSIV_ditevohrozeni_A4.pdf
4 Metodické doporučení MŠMT ke vzdělávání distančním způsobem:
https://www.msmt.cz/metodika-pro-distancni-vzdelavani
5 Linka bezpečí:
https://www.linkabezpeci.cz/
6 Linka pro rodinu a školu:
https://linkaztracenedite.cz/
7 Psychologická pomoc rodičům a pedagogům Zapojme všechny:
https://zapojmevsechny.cz/pomoc/

Návod, jak přežít lockdown

Návod, jak přežít lockdown

Návod, jak přežít lockdown (PDF)

Protože život v lockdownu je skutečně náročný zejména na lidskou psychiku a všichni bychom touto situací rádi prošli co nejlépe a bez zbytečných negativních dopadů – chceme se s vámi podělit o pár tipů, které by mohly pomoci:

1. Nebuďte na to sami a sdílejte – sdílení a komunikace pomohou alespoň částečně
odbourat stres z lockdownu a domácí výuky. Udržujte kontakt s alespoň dvěma až
pěti lidmi a na každodenním spojení se s nimi přímo dohodněte. Nemusejí to být
žádné dlouhé hovory, stačí, když si pravidelně zavoláte, poptáte se, jak to jde a
řeknete pár slov o tom, jak jste na tom vy.

2. Nastavte si denní režim – nepředvídatelnost znamená další stres a vy další stresy v
této situaci opravdu nepotřebujete. Snažte se dodržovat denní režim. Je dobré si ho
napsat a pověsit někam, kde ho vidí celá rodina.

3. Do denního režimu zakomponujte i kratičké přestávky – krátké pauzy na zklidnění
smyslů pomohou odbourat stres. Nejméně jednou za hodinu si udělejte 2-3
minutovou pauzu, jenž by mohla vypadat následovně: věnujte 90 sekund chůzi po
schodech nebo alespoň po bytě a poté 60 sekund dechovému cvičení. V příloze
najdete nápady na denní rozvrh zahrnující tyto kratičké pauzy.

4. Zajistěte soukromí pro všechny členy rodiny – i když se mate sebevíce rádi, každý
potřebujete i své soukromí. V současné vypjaté situaci všichni potřebujeme chvilky
pro sebe, kdy nás nikdo neruší a nic nežádá, i kdyby to měl být člen rodiny. Někdy
pomůže se dohodnout na pevných pravidlech – například když si nandám sluchátka a
poslouchám hudbu, nepřeji si být rušen/a.

5. Očekávejte temné myšlenky a nebraňte se jim – jsme v krizové situaci, kdy se věci
zdají horší, než jsou, a často dochází ke změnám nálad. Temným myšlenkám se
nevyhne nikdo a může se stát, že si vzájemně polezete na nervy nebo dokonce
pocítíte určitý stupeň agrese. Může se i stát, že to budete chtít celé vzdát. Je to
normální, a pokud proti takovým myšlenkám nebudete bojovat a přijmete je jako
normální reakci na vypjatou situaci, zmizí stejně rychle, jako se objevily. Nenechte se
těmito pocity ovládnout.

6. Odpuštění – odpouštějte sami sobě i ostatním. Může se stát, že řeknete věci,
kterých budete posléze litovat. To je v pořádku, je to lidské, a to obzvláště v takovéto
složité situaci. Neobviňujte se a raději se snažte obnovit dobré vztahy.

7. Omezte důležitá rozhodnutí – rozhodování znamená další stres i v situaci, kdy se
nic neděje. Udělejte si seznam oblíbených jídel členů rodiny a držte se ho. Vyberte si
tři nebo čtyři kousky oblečení a netrapte se dalším výběrem. Tím omezíte objem
rozhodnutí, která musíte každodenně činit.

8. Dejte přednost rodině – pokud si máte vybrat mezi prací a svými potřebami, dětmi
nebo partnerem, dejte přednost jim. Jsme v krizové situaci a vaše vlastní potřeby a
potřeby vašich blízkých jsou nyní nejdůležitější. V této situaci nemá smysl dokazovat
zaměstnavateli nebo kolegům, jaké máte pracovní nasazení. Jistě to o vás vědí a
příležitostí bude v budoucnosti ještě dost. Současná krize jednou skončí a svět bude
opět normální, začnete se cítit lépe a vaše schopnosti a nasazení se vrátí tam, kde jste
zvyklí.

9. Vyhněte se nerealistickým očekáváním – v krizové situaci člověk není tak efektivní,
mozek nefunguje tak, jak jsme zvyklí. Mnozí z vás se také zotavují z nemoci Covid –
19. Zdánlivá nečinnost není výrazem vaší nedostatečnosti. Jste jen člověk a vaše
reakce jsou v této nenormální situaci zcela očekávatelné. Snažte se plánovat své dny
realisticky. Jen tak se vám podaří zaznamenat malá každodenní vítězství namísto
toho, že byste si připadali nevýkonní a nedostateční.

10. Tato situace je jen přechodná – to si opakujte každý den. Dnešní doba je složitá a
klade na nás velké nároky. Je možné, že bude ještě nějakou chvíli trvat, než se situace
zlepší, ale dříve nebo poději k tomu dojde. Nakonec bude pro nás všechny tato krize
jen vzdálenou vzpomínkou. Nyní jde o to ji v klidu přežít a týden po týdnu se
přibližovat ke konci, který jednoho dne nevyhnutelně musí přijít, a bude to brzy.

 

Nápadna denní rozvrh s krátkými přestávkami

vstát – obléct se – nasnídat se

přechodná aktivita (pomozte mozku pochopit, že škola nebo práce právě začíná)

45 minut práce (maximálně)

malá pauzas 90 sekundami chůze a 60 sekundami dýchacího cvičení (viz obrázek čtvercového dýchání na další stránce)

45 minut práce (maximálně)

malá pauza – tanec a pak relaxační hudba (například z níže uvedených playlistů… napřed se věnujte tanci, pak si lehněte a relaxujte při relaxační hudbě)

https://open.spotify.com/playlist/4AxxuV4b3FauYUVXQgMtow?si=g_KS4SfYTSy4qMWtkrAoAQ

https://open.spotify.com/playlist/0qeRYZTwPQbMcrivlgMhAw?si=dv78YSqaTrW-2uCjKbakQw

https://open.spotify.com/playlist/0CulFYUbYhGKXrEqAZA117?si=yMMuvFAsQ0iAOY0sV_cXsw

45 minut práce (maximálně)

přestávka na oběd (bez pracovních a školních úkolů, věnujte se konverzaci a sociálnímu kontaktu)

45 minut práce (maximálně)

malá pauza – 3 minutové mindfulness – cvičení plného uvědomění soustředění (s aplikací Mindfulness) pozn. překl: Mindfulness, česky všímavost nebo plné uvědomění je schopnost záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku, a to bez posuzování, hodnocení a očekávání. https://apps.apple.com/us/app/the-mindfulness-app/id417071430

45 minut práce (maximálně)

 konec práce a školy – přechodná aktivita

 

Přechodná aktivita je jakýsi každodenní rituál, s jehož pomocí mozek vnímá rozdíl mezi školou/prací a volným časem. Mělo by to být něco jednoduchého, jako bychom si na hlavu posadili zvláštní školní/pracovní klobouk či oblékli sako nebo šálu a potom si to na přestávku nebo po skončení denních školních nebo pracovních povinností zase sundali.

 

Jak provádět čtvercové

Postupujte prstem od horního levého rohu po směru hodinových ručiček. Pomalu a hluboko vdechujte nosem, napočítejte do čtyř a posunujte se prstem do pravého horního rohu. Zadržte dech – opět pomalu počítejte do čtyř a posunujte se prstem do dolního pravého rohu. Vydechujte ústy, opět pomalu počítejte do čtyř a posunujte se prstem do dolního levého rohu. Na čtyři doby odpočívejte s posunujte prst zpět do pravého horního rohu, kde se začnete opět nadechovat. Opakujte pětkrát.

Návrat dětí do škol po přerušení výuky

Návrat dětí do škol po přerušení výuky

Žáci se musí ve škole cítit bezpečně a mít dobré vztahy s vrstevníky i učiteli, aby se vůbec mohli  učit, rozvíjet svůj vzdělávací potenciál a dosahovat vzdělávacích úspěchu. Řada žáků je v době výjimečného stavu vystavena různě náročným podmínkám a zážitkům. Všichni zažili změnu v režimu, izolaci bez kamarádů, školy a obvyklých aktivit.  U řady dětí nebyly zřejmě pravidelně zajištěny ani jejich  základní životní potřeby (zejména dostatečná strava, spánek a pocit bezpečí). Takové děti nutně potřebují, aby pro ně byla po jejich návratu škola bezpečným, předvídatelným a přátelským prostředím. A to zejména pokud jsou nadále ohroženy nenaplňováním svých základních potřeb v rodinném prostředí. 

V přiloženém DOKUMENTU přinášíme šest strategií zvyšujících pocit bezpečí, předvídatelnosti a očekávaného chování. Ty umožňují při návratu do škol poskytnout nejen plošnou podporu všem žákům, ale i cílenou podporu dětem s vyšší potřebou podpory.

Návrat do škol po přerušení výuky

Návrat do škol po přerušení výuky

Návrat do škol po přerušení výuky:

Postupy podporující pocit bezpečí, předvídatelnost prostření a očekávané chování

 

Žáci se musí ve škole cítit bezpečně a mít dobré vztahy s vrstevníky i učiteli, aby se vůbec mohli  učit, rozvíjet svůj vzdělávací potenciál a dosahovat vzdělávacích úspěchu. Řada žáků je v době výjimečného stavu vystavena různě náročným podmínkám a zážitkům. Všichni zažili změnu v režimu, izolaci bez kamarádů, školy a obvyklých aktivit.  U řady dětí nebyly zřejmě pravidelně zajištěny ani jejich  základní životní potřeby (zejména dostatečná strava, spánek a pocit bezpečí). Takové děti nutně potřebují, aby pro ně byla po jejich návratu škola bezpečným, předvídatelným a přátelským prostředím. A to zejména pokud jsou nadále ohroženy nenaplňováním svých základních potřeb v rodinném prostředí. 

Na tomto linku naleznete šest strategií zvyšujících pocit bezpečí, předvídatelnosti a očekávaného chování. Ty umožňují při návratu do škol poskytnout nejen plošnou podporu všem žákům, ale i cílenou podporu dětem s vyšší potřebou podpory.

O projektu

O projektu

Zprostředkovatel programu: Active citizens fund
Číslo projektu: 0004/2019/ACF/1
Období realizace: 3/2020 – 2/2023
Tematická oblast: znevýhodněné skupiny
Příjemce: Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, z. s.
Koordinátorka projektu: Mgr. Anna Kubíčková, anna.kubickova@cosiv.cz

O projektu:

Cílem projektu je podpořit školy tak, aby měly možnost reagovat na potřeby ohrožených dětí a hájit jejich práva. Podpora bude probíhat prostřednictvím implementace systému PBIS zaměřeného na podporu očekávaného chování dětí ve škole a poskytování účinných intervencí dětem s potřebou podpory v oblasti chování. Systém PBIS napomáhá škole stát se bezpečným a předvídatelným prostředím. Zapojuje děti a rodiče do budování pozitivního přístupu školy. Systém bude pilotován a adaptován na české podmínky na třech základních školách s vyšším podílem ohrožených dětí. Na systémové úrovni je pak cílem projektu začlenit principy PBIS do vzdělávacích obsahů vysokých škol připravujících budoucí učitele a v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Realizace projektu bude probíhat ve spolupráci s odborníky z USA a Nizozemí, kteří budou zajišťovat odborný výcvik budoucích PBIS koučů a implementačních týmů ve školách. Vyškolení PBIS kouči pro ČR budou po dokončení výcviku kompetentní k šíření systému PBIS. V rámci projektu také proběhne několik akcí pro širší veřejnost, kde budou představeny principy PBIS a přínosy implementace tohoto systému nejen pro ohrožené děti, ale všechny žáky i zaměstnance školy.

Pozitivní podpora chování PBIS


Přes třicet let vývoje

Systém Pozitivní podpory chování, anglicky Positive Behavioral Interventions and Supports framework (PBIS) je hojně zaváděn ve školách v USA a jeho popularita rychle roste v Evropě i po světě. Je podložen více než třiceti lety výzkumu a vývoje. Koncepce základních principů PBIS začala vznikat již v 80. letech minulého století v USA. Vědci z University of Oregon na základě řady studií zjistili, že pro efektivní řešení náročného chování ve škole je zásadní:

  • Prevence
  • Aplikace výzkumem ověřených postupů
  • Rozhodování podložené daty
  • Celoškolní přístup
  • Výuka sociálních dovedností
  • Týmová implementace a profesní rozvoj zaměstnanců

PBIS představuje propracovaný rámec integrující všechny tyto prvky, čímž umožňuje zavádění kontinua ověřených intervencí a přispívá tak k dosažení vzdělávacího a sociálního úspěchu všech žáků školy. PBIS je koncipován jako víceúrovňový systém, který poskytuje univerzální podporu očekávaného chování všem žákům školy, cílenou podporu skupinám žáků vykazujícím potřebu intenzivnější podpory a individuální podporu žákům, pro které je cílená skupinová podpora nedostačující. V současnosti PBIS využívá více než 25 000 škol v USA a vzniklo již přes 30 národních sítí PBIS po celém světě.

Chování se učí

PBIS staví na přirozené vlastnosti člověka naučit se reagovat na své prostředí určitým chováním. Jeho hlavní myšlenkou je, že chování je třeba učit podobně jako vzdělávací předměty. Primárním postupem je tak učení a fixace celoškolně jednotných, pozitivně formulovaných norem chování, tzv. očekáváného chování. Podle těchto norem by měl žák jednat v každé situaci. Aplikace očekávaného chování je v různých prostorách školy s žáky zpočátku intenzivně nacvičována. V průběhu školního roku je upevňována pozitivním posilováním a procvičováním. Žáci by se tak měli na začátku školního roku interaktivní formou naučit, že např. zodpovědnost se při hodině projevuje zvednutím ruky před promluvením, v umývárně šetrným užíváním jednorázových papírových ručníků a v jídelně odnesením tácu se zbytky na určené místo. Učení očekávaného chování probíhá jeho přímým nácvikem v konkrétním prostředí (ve třídě, v šatně, v jídelně…). Je výzkumně potvrzeno, že nové chování se žáci naučí v průměru po osmi opakováních. Pokud má žák nahradit nevhodné chování, je třeba nové chování zopakovat v průměru téměř třicetkrát. Dále je výzkumně prokázáno, že tento proaktivní přístup je účinnější prevencí náročného chování než užívání restriktivních postupů (tresty, poznámky, důtky).

Intenzita podpory podle skutečné potřeby

Výše popsaná celoškolní podpora se vztahuje na všechny žáky školy. Tato univerzální úroveň podpory je prospěšná pro všechny, nicméně 10 až 20 % žáků nebude sama o sobě stačit. Tito žáci budou k výraznějšímu zlepšení chování potřebovat buď intenzivnější formy skupinové podpory (podpora II. úrovně) nebo vysoce individualizovanou podporu založenou na detailnější diagnostice žákovy situace (podpora III. úrovně). Cílená podpora II. úrovně postačuje zhruba 5 až 15 % žáků. Individuálně nastavenou podporu III. úrovně bude potřebovat 1 až 5 % žáků. Intenzivnější podpora není stanovována na základě žákovy dlouhodobé diagnózy, ale flexibilně reaguje na změny projevů v chování žáka. K identifikaci žáků vyžadujících intenzivnější podporu v oblasti chování dochází na základě jednoduchého sběru a analýzy dat o chování žáků. Na základě sběru a analýzy dat je také vyhodnocována účinnost zvolené intervence, která může být po 6 až 8 týdnech postupně ukončena, upravena nebo naopak zintenzivněna.

Učitelé vědí, co dělat když…

Systém PBIS učitele seznamuje také s vhodnými způsoby reakcí na občasné mírné problémy v chování i na závažnější projevy náročného chování. Správnou aplikací těchto postupů lze výskyt náročného chování ve škole výrazně snížit nebo zcela eliminovat. Doporučované postupy reakcí učitele na chování žáků i intervence uplatňované v systému PBIS jsou podloženy výzkumně získanými důkazy o jejich účinnosti.

Jak PBIS pomáhá ohroženým dětem

Chování dětí žijících ve ztížených podmínkách je jejich situací výrazně ovlivňováno. Dlouhodobé nebo intenzivní negativní zážitky v dětství zásadním způsobem ovlivňují vývoj mozku dětí a mají negativní dopad na všechny složky jejich života včetně schopnosti učení a sociálního fungování ve škole. Studie CDC-Kaiser Permanente (ACE Study, 1995 – 1997) prokázala vysokou četnost výskytu negativních zážitků v dětství v populaci a jejich dalekosáhlé dopady na duševní zdraví, vzdělání a společenské uplatnění těch, kteří je prožili. Potvrzuje mimo jiné nutnost zaujmout systematický, celoškolní přístup k podpoře funkčního chování dětí namísto poskytování podpory pouze těm dětem, u kterých bylo vývojové trauma odhaleno. Škola je prostředím, které může chování dítěte ovlivnit nejvíce, protože zde dítě tráví mimo rodinu nejvíce času. Jak bylo uvedeno výše, dlouhodobé nebo intenzivního prožívání negativních zážitků narušuje psychosociální vývoj dítěte, což se projevuje v jeho chování. Pokud pedagog reaguje na projevy náročného chování dítěte nevhodným způsobem, jeho problémy svým přístupem prohlubuje. Systém PBIS ve škole zavádí efektivní podporu očekávaného chování a zároveň poskytuje učitelům soubor možných reakcí na náročné chování dětí, jimiž lze předcházet upevnění nevhodného chování a současně nepřispívat k traumatizaci dítěte. V systému PBIS je také možné implementovat postupy pomáhající odhalit problémy žáků spojené s jejich rodinným prostředím a poskytovat jim odpovídající podporu.

Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

PBIS na veletrhu Úspěch každého žáka

PBIS na veletrhu Úspěch každého žáka

V pátek 22. ledna 2021 jsme prezentovali principy PBIS na online worksohpu Veletrhu Úspěch každého žáka. Workshop měl velký ohlas a díky této příležitosti navazujeme v spolupráci s dalšími aktéry ve vzdělávání. Prezentaci našeho workshopu G. Pozitivní podpora chování žáků ve školách naleznete zde.

Prezentace je vytvořena tak, aby poskytla co nejvíce informací ve srozumitelné formě a umožnila tak pedagogickým pracovníkům i rodičům porozumět struktuře i obsahu implementačního rámce PBIS. Stále intenzivně pracujeme na překladu a tvorbě dalších materiálů, které v budoucnu pomohou školám implementovat prvky preventivní úrovně PBIS s minimální potřebou externích konzultací. Nadále však doporučujeme školám se při zájmu o implementaci PBIS obracet na náš tým. „Velmi stojíme o udržitelnost a vysokou efektivitu podpory chování v českých školách a pokusíme se vždy najít co nejvhodnější formu podpory pro vedení i učitele jednotlivých škol“, říká Anna Kubíčková, koordinátorka projektu Škola pomáhá ohroženým dětem.

Děkujeme Výboru Dobré  Vůle, Active citizens fund, Skautskému institutu za podporu projektu Škola pomáhá ohroženým dětem, který v této nelehké situaci nabízí pomocnou ruku školám a dětem, na které dopadají současná opatření čím dál větší měrou.

Děkujeme také našim pilotním školám za jejich neutuchající snahu a motivaci podporovat všechny žáky nejen v rovině vzdělávací, ale také v osobnostní, sociální a emocionální rovině. Jdeme do toho společně a #SOdvahou.

PBIS: Účinná prevence problémového chování

PBIS: Účinná prevence problémového chování

Nahrávka z online konference BeIN

Dne 26. 10. jsme představili principy pozitivní podpory chování PBIS na online konferenci projektu Bariéry v inkluzi a jejich překonávání. V tomto linku  jsou umístěny všechny nahrávky z online konference, mimo PBIS naleznete v bloku 2 také příspěvky týkající se Aplikované behaviorální analýzy (ABA) a konceptu Feuersteunova instrumentálního obohacování (FIE).

V příspěvku o PBIS v délce 25 minut komplexně představujeme jednotlivé úrovně podpory chování žáků. Jedná se tedy o preventivní celoškolní podporu všech žáků, cílenou podporu skupin žáků s projevy nevhodného chování a individuální podporu žáků s intenzivními projevy a/nebo komplexními potřebami. Na konci příspěvku také zodpovídáme dotazy účastníků.

Prezentace, kterou jsme vytvořili pro konferenci BeIN naleznete zde.

Záznam příspěvků z pořádané konference naleznete zde.

Pozitivní podpora chování PBIS v metodickém dokumentu ČŠI

Pozitivní podpora chování PBIS v metodickém dokumentu ČŠI

Expertní tým České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) inicioval a zásadně se podílel na vzniku metodického doporučení vydaného Českou školní inspekcí (ČŠI) zaměřeného na náročné chování dětí a žáků ve školách a školských zařízeních.

 

Cílem metodického doporučení Přístupy k náročnému chování dětí a žáků ve školách a školských zařízeních a možnosti jeho řešení je poskytnout ředitelům škol a pedagogickým pracovníkům relevantní podklady a informace k problematice příčin náročného chování dětí a naznačit také vhodné způsoby uchopení tohoto tématu.

 

Dokument by měl napomoci rozpoznat, zda škola systematicky a z odborného hlediska správně přistupuje k prevenci a intervenci v oblasti náročného chování dětí, nebo zda při řešení této problematiky na úrovni školy existují určité výzvy. Měl by napomoci porozumět příčinám náročného chování dětí a rovněž vhodným preventivním přístupům, které jeho rozvoj mohou eliminovat nebo alespoň zmírnit.

 

Dokument také představuje základní informace o aplikaci víceúrovňové podpory, která vedle preventivní úrovně zahrnuje i úrovně reagující na závažnější příčiny náročného chování dětí včetně spolupráce s externími partnery. V metodickém doporučení je kladen důraz na preventivní působení, jehož cílem je vytvořit ve škole prostředí, které naplňuje základní potřeby dětí a systematicky rozvíjí sociální a emoční kompetence, jejichž osvojení je nezbytné pro vytváření zdravých mezilidských vztahů. V metodice jsou také uvedena obecná doporučení pro interakci s rozrušeným dítětem, která podporuje jeho zklidnění.

 

Opatření směřovaná k podpoře duševního zdraví by měla podpořit naplnění potřeb dětí i učitelů v oblasti biologické, sociální a psychické. V oblasti biologické se jedná především o zajištění podnětného, estetického, a především bezpečného prostředí. Ve vztahu k naplňování sociálních potřeb je to především zajištění bezpečného klimatu, systematické péče o kvalitu vztahů mezi dětmi i učiteli založených na vzájemné úctě a důvěře a podpora partnerských vztahů s rodiči i komunitou. V oblasti psychických potřeb se jedná zejména o zajištění pocitu bezpečí, podporu sebedůvěry, odolnosti a integrity a také motivace k učení. Jednotlivé oblasti se v praxi vzájemně prolínají a stejně tak i dopady přijímaných opatření. Současně je třeba ve škole systematicky zavádět i výzkumně ověřené intervence zaměřené na podporu wellbeingu a duševního zdraví dětí i pedagogů, jejichž příklady jsou uvedeny v metodice.

Metodika je volně dostupná ke stažení zde.

Projekt podpořil Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

Děkujeme donorům a partnerům za podporu, skvělou spolupráci a vstřícné jednání. Díky stávající podpoře je možné pomáhat ohroženým dětem nejen v rámci projektových aktivit, ale také na systémové úrovni.

Společně a s odvahou měníme systém….

Představujeme nejzajímavější příspěvky z mezinárodní konference Rising Tide

Představujeme nejzajímavější příspěvky z mezinárodní konference Rising Tide
Představujeme nejzajímavější příspěvky z mezinárodní konference Rising Tide

Přibližujeme Vám nejzajímavější příspěvky z červnové konference o podpoře dětí a dospělých, kteří prošli traumatickými zkušenostmi, která se odehrála v červnu ve Spojených státech.

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) byla jednou z partnerských organizací této významné mezinárodní konference, mohli jsme tak shlédnout online vystoupení všech řečníků. Nahrávky těchto vystoupení nejsou k dispozici pro další šíření. Chceme Vám zde proto alespoň popsat části nejzajímavějších vystoupení, která jsme měli možnost vidět. Odkážeme Vás i na materiály s podobným obsahem, které jsou široce dostupné.

Bruce Perry: Jak pomoci dětem zpracovat traumata

Příspěvek Bruce Perryho, světově známého odborníka a zakladatele tzv. Neurosekvenčního přístupu, byl jako vždy vynikající. Pokud vás zajímají skutečné dopady traumatu a snižování sociálních interakcí (tím, jak se společnost vyvíjí  směrem k menším rodinným a komunitním seskupením) a především to, jak můžeme dětem pomoci traumata zpracovat a vybavit je odolností do dalšího života, doporučujeme shlédnout podobná volně dostupná videa Bruce Perryho na YouTube, zde (v nastavení titulků lze zvolit automatický překlad do češtiny)

 

Ann-Karin Bakken: O zavádění Neurosekvenčního modelu v norském centru Østbytunet

Jedna z našich dlouholetých spolupracovnic  norská psycholožka Centra pro léčbu a profesní rozvoj v dětské psychiatrii Østbytunet Ann-Karin Bakken, ve svém příspěvku popisuje proces zavádění trauma-respektujícího Neurosekvenčního modelu Bruce Perryho. Pracovníci centra se v tomto modelu začali vzdělávat nejprve spíše z profesní potřeby, sama Ann-Karin popisuje pocity personálu, že vše funguje, jak má a centrum pomáhá dětem své problémy zvládat. Poté, co se proškolili v Neurosekvenčním modelu pro terapii (NMT) zjistili, že na děti nepůsobili vždy dostatečně efektivně a řešení nebyla tak dlouhodobá, jako tomu je nyní po zavedení modelu. Do té doby v centru  využívali především verbální a kognitivní způsoby regulace klientů, ty však při silnější stresové aktivaci mozek automaticky „odpojí“. Poté co v rámci nového systému zavedli i   zaznamenali rychlejší zklidnění klientů, které navíc předcházelo možné re-traumatizaci. Přínosů a ukazatelů účinnosti NMT bylo v Østbytunetu mnoho, velmi výstižná je „statistika rozbitých oken“. V centru se poměrně běžně stávalo, že při stresové aktivaci přecházely děti do projevů afektu, při kterém často přímo nebo nepřímo rozbily okno. Místní firma vysílala vždy stejného opraváře, který k centru získal osobní vztah. Když  volali tohoto opraváře po zavedení NMT v celém centru, myslel si, že si centrum už najalo nějakou jinou firmu, protože ho už tak dlouho nikdo nevolal k opravě dříve pravidelně rozbitých oken – efektivní regulace dětí těmto incidentům z velké části předcházela.

Více se o neurosekvenčním modelu dozvíte skrze sérii YouTube videí zde, na našem webu nebo v tomto článku o týmech duševního zdraví.

Marti Smith: Jak zklidnit různé typy reakcí dětí

Dvoudílný příspěvek terapeutky Marti Smith byl velmi inspirativní. V první, teoretičtější části, Marti popisuje, jakými způsoby lze ovlivňovat vyvíjející se nervovou soustavu dětí a zdůrazňuje důležitost toho, abychom pomáhali dětem s vlastním zklidněním,   ty později využívaly získané dovednosti a pomocí nácviku rozšiřovaly své copingové strategie, emoční a sociální dovednosti.  Velmi trefné nám přišlo její přirovnání mozku ke třem skupenstvím vody:

1) Prvních pár měsíců i let je mozek skoro jako plyn = stačí minimální úsilí (fouknout) a neurony se přeskupí a dítě se změní. Mění se nejen chování, ale struktura mozku jako taková a okolí má vliv na velké funkční části mozku. To může mít velmi pozitivní, ale také negativní vliv na pozdější život dítěte. Tyto změny většinou  nejsou nevratné (pamatujme na plasticitu mozku).

2) U dítěte a teenagerů můžeme mozek přirovnat ke skupenství vody = můžeme něco měnit, ale už musíme vynaložit víc úsilí a trochu toho odpádlovat.

3) V dospělosti je to skupenství ledu = měníme se spíše méně a s velkým úsilím připomínajícím osekávání ledu.

Ve druhé, praktičtější části příspěvku pak Marti popisuje konkrétní tipy, jak efektivně zklidnit různé typy reakcí dětí. Zajímavým přístupem, který bychom vám chtěli přiblížit, je reakce nejen na míru stresu, ale také na energii, kterou u dítěte při stresové reakci můžeme pozorovat. Pokud je dítě velmi aktivní, nezaujme ho ihned klidně dechové cvičení – musíme mu nejdříve nabídnout aktivitu, která bude blíže jeho momentální energii, ale už o kousek blíže ke zklidnění. Postupně, jako když sestupujeme po schodech dolů, budeme nabízet aktivity stále klidnější. Užitečné je také sledovat, zda se u dítěte objevují spíše rytmické a opakující se vzorce (naznačující, že se dítě chce zklidnit, ale neví jak) nebo naopak arytmické, nahodilé vzorce (naznačující, že obtíže dítěte vychází z únavy nebo nedostatku energie a dítě se snaží tímto způsobem aktivizovat). Škálu od aktivizujících po zklidňující aktivity ukazuje Marti na příkladu: točení se na místě (velmi aktivizující) – pohybování/houpání po elipse – kývání do boků – kývání dopředu a dozadu – pohupování nahoru a dolů (velmi zklidňující). Při jakýchkoliv aktivitách však vždy zachováme zklidňující a povzbuzující výrazy obličeje, o něco klidnější řeč a dítě musí mít vždy volbu se aktivity neúčastnit.

Informace a rady z konference budeme využívat v naší práci a šířit povědomí o nových přístupech dále.

První evropská konference Pozitivní podpory chování

První evropská konference Pozitivní podpory chování

Prezentovali jsme počátky implementace sytému Pozitivní podpory chování PBIS v České republice na workshopu konference „1st PBS-Europe International Conference“, která se konala 11. – 13. 11. 

Nahrávka i prezentace je dostupná na tomto odkazu pod názvem „2.1 Implementation of PBIS in Lithuania and Czech Republic: from theory to practice“. 

Dostupné jsou také příspěvky ostatních odborníků, které Vám umožní mimo jiné: 

  • Získat informace o možnostech zavádění PBIS napříč různými vzdělávacími institucemi (od MŠ až po VŠ) 
  • Seznámit se s výzkumem podloženými strategiemi podpory chování 
  • Nahlédnout do nejaktuálnějších výzkumů PBIS v mezinárodním měřítku 
  • Zjistit, jak nejlépe předcházet možným bariérám v implementaci PBIS ve vzdělávacích institucích 

Děkujeme Positive Behavior Support Europe Network za přizvání k účasti na konferenci, a dále Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové, Active Citizens Fund ČR a Skatuský institut za podporu při realizaci projektu Škola pomáhá ohroženým dětem. 

Série infografik o náročném chování pro pedagogy, rodiče i odborníky

Série infografik o náročném chování pro pedagogy, rodiče i odborníky

Připravili jsme pro vás tři infografiky shrnující základní principy neurobiologie mozku a poznatky mezinárodně ověřených přístupů.

1. Infografika Proč se tak chová

Popisuje limity v chování týkající se a) naplňování potřeb a kvality prostředí, b) stresové reakce a momentálního stavu a c) aktuálních schopností a dovedností.

2. Infografika Co můžu udělat

Popisuje tři způsoby zklidnění rozrušeného jedince a jednoduchý postup možných kroků.

3. Infografika Jak se tomu vyhnout

Popisuje praktické rady a tipy, jak předcházet limitům v chování a podporovat wellbeing všech dětí a mladistvých.

Ke stažení

Náhledy

 

Seznam infografik k podpoře dětí zasažených válečným konfliktem

Seznam infografik k podpoře dětí zasažených válečným konfliktem

Seberegulace pro děti (podle věku)

Jak pečovat o duševní zdraví v době válečné krize

Jak zvládat negativní emoce

20 vzkazů pro lidi, kteří prožívají trauma

Metoda zklidnění 5-4-3-2-1

Jak zvládnout panickou ataku

 

Regional centre on violence, traumatic stress and suicide prevention (Norway)

 

 

 

Jak pomoci dítěti, které prožívá akutní trauma  (pouze česky)

Série infografik o náročném chování pro pedagogy (pouze česky)

Situace je vážná: pečujme o sebe, podpořme děti (pouze česky)

Jak může učitel pomoci žákům (pouze česky)

Pět kroků pro zvládnutí emocí (pouze česky)

10 priorit k probuzení hlubokého učení a zotavení se z krize (pouze česky)

Umění zklidnění (pouze česky)

Situace je vážná: pečujme o sebe, podpořme děti

Situace je vážná: pečujme o sebe, podpořme děti

Infografika: Situace je vážná: pečujme o sebe, podpořme děti (download PDF)

Mnoho z nás se cítí vyčerpaně, demotivovaně, smutně nebo prostě na dně. A stejně jsou na tom i naše děti. Abychom jim mohli být oporou a byli s to jim pomáhat s překonáváním nevídaně těžkého období, které prožívají již v tak útlém věku, musíme se aktivně starat sami o sebe. Jen tak budeme mít dostatek energie pomoci druhým. Jak na to? Inspirujte se našimi doporučeními.

 

1. Aktivně pečuji o svou psychickou pohodu

Pro děti jsou učitelé jedni z nejdůležitějších dospělých. Vědomě i nevědomě nás zrcadlí.

„Před vstupem do třídy hluboce vydechnu a vzpomenu si na pěkný zážitek z víkendu nebo na co se těším.“

 

2.Vítám a vyhledávám pomoc   

Přijmout a vyhledat pomoc je projevem sebevědomí a odvahy. Buďme dětem dobrým vzorem. Kontakty na vhodnou pomoc pro děti i dospělé vyvěsme v prostorách školy i na jejím webu, aktivně je komunikujme dětem i jejich rodičům.

Vím, že pomoc odborníka může prospět mně, dětem i rodinám. Zprostředkuji relevantní kontakty a nabízím praktickou pomoc při hledání odborné pomoci. Když je potřeba, poprosím výchovného poradce, aby zavolal poskytovateli služby společně s rodiči.“

 

3. Naslouchám a podporuji porozumění

Zejména při zvýšeném stresu potřebují děti srozumitelné informace, opakování, a hlavně pozitivní zpětnou vazbu. Chvalme, vyjadřujme porozumění, vyslechněme jejich potřeby a poskytněme dostatek uklidňujících informací.

„Když řeším trápení dětí, soustředím se i na neverbální signály. Mluvím s nimi s respektem, otevřeně, ale bez vyvolání obav a ověřuji si, že informacím rozumí.“

 

4. Všímám si a jednám

I v závažných situacích se mohou děti ostýchat svěřit. Potřeby a trápení vyjadřují verbálně nebo se odrážejí v jejich chování. Snažme se s dětmi mluvit, nabízejme jim pomoc a v případě potřeby zasáhněme. Můžeme být jedinými, kdo skutečně jedná.

O některých dětech se včas radím po telefonu s odborníky, při akutním ohrožení jednám rychle a kontaktuji policii a OSPOD.“

 

5. Mám realistická očekávání

Buďme ohleduplní k sobě, dětem, rodičům i kolegům. Kladení příliš velkých nároků se odráží na psychice nás i okolí a přináší nepohodu.

„Vím, že stihneme méně učiva, ale můžu s dětmi cvičit plánování. Společně se třídou si formulujeme splnitelné cíle, které rozdělíme na menší kroky s možností vlastních úprav. Každý dosažený krok s dětmi řádně oslavím.“

 

6. Hledám souvislosti

Každá situace má nějaké okolnosti a příčiny. Když zjistíme, co se odehrávalo před onou situací, můžeme ji lépe řešit. Za neobvyklým chováním často najdeme smutek, frustraci, neznalost, trauma apod.

„Když se něco vyvrbí, snažím se hned nechrlit věty začínající Co jsi…? Kdo to…? Proč…?, ale zklidním se. Nespoléhám na domněnky a ptám se zúčastněných, co se stalo, jak se cítili, koho to ovlivnilo a jak společně situaci napravíme.“

 

7. Sytím příjemnou atmosféru

Všichni jsme součástí „ekosystému“ školy. A i když někdy zaprší, tak se s dostatkem přívětivých a pečujících lidí podaří udržet atmosféru pohody, která je nezbytná pro efektivní učení a akceleruje rozvoj kognitivních schopností.

„S žáky i kolegy slavíme maličkosti, všem rodičům píšu pár hezkých zpráv a jednou za čas se s kolegy snažím uspořádat atraktivní akce na půdě školy pro rodiče a komunitu. Podělit se o oblíbenou domácí pomazánku a jen tak poklábosit je k nezaplacení.“

 

8. Vlídně podporuji zapojení

Každý sice čelíme jiným výzvám, ale všem pomáhá, když táhneme za jeden provaz. Snažme se najít společnou motivaci a podporujme touhy rodičů, dětí i kolegů. Vyjadřujme pozitivně vlastní tužby, ať můžeme motivy sloučit.

„Mnoho rodičů má narušený vztah ke škole, do které chodili. I když se jedná o jinou školu, snažím se nejdříve vybudovat důvěru podporou a porozuměním a poté hledám společnou cestu. Vždy se můžu odrazit od toho, že nám všem jde o spokojenost dítěte.“